Stand-up komik, lektor rétoriky a herec Radek Petráš z brněnského divadla Druhý Pád se před 2,5 lety s přáteli rozhodl, že potřebují pro divadlo Druhý Pád větší zázemí než měli doposud. Spolu s hereckým kolegou Bohdanem Špondrem tak založili multižánrový undergroundový projekt ArtBar Druhý Pád. Přečtěte si rozhovor o tom, jak se dá spojit láska k divadlu s podnikáním.
Program ArtBaru Druhý Pád na nejbližší dny: kyberpunkové sci-fi, stand-up comedy, turnaj ve fotbálku, technoparty. Co je to vlastně ArtBar Druhý Pád?
Je to multižánrový klub, který jsme vytvořili jako nezávislou brněnskou kulturní scénu. Chtěli jsme prostor pro prezentaci brněnských umělců. Ať už je to divadlo, zpěv, vernisáže nebo elektronická hudba. Záběr je opravdu široký. Zkrátka jsme chtěli platformu, která bude fungovat pro divadlo i elektronickou party až do rána. Ale hlavně tady máme domovskou scénu divadla Druhý Pád.
Nyní působíte v rozsáhlých sklepních prostorech poblíž brněnského parku Lužánky. Jak jste se k pronájmu takového atypického prostoru dostali?
Nejprve jsme fungovali v prostoru pod brněnskou kavárnou Soma. Do hlediště se vešlo 40-50 lidí a na všechna představení jsme měli plno, tak jsme se začali poohlížet po něčem větším. Nakonec jsme přešli z 60 do 500 m2.
Chtěli jste projekt posunout i z podnikatelského hlediska nebo jste chtěli prostě jen větší publikum?
Já jsem se v té době dobře živil moderováním, lektorstvím rétoriky a stand-upem, nepotřeboval jsem tedy nutně další příjem. Měl jsem čistě uměleckou motivaci. Momentálně se Artbar ekonomicky uživí, ale naše investice se vracejí velmi pomalu.
Ve vašich hrách se postavy často jmenují stejně jako herci a kopírují jejich osudy a životní zážitky. Jaké je to hrát sám sebe?
Je to jiné, protože se nemůžeme schovat za svou roli. Je to mnohem upřímnější. Někdy to může být nepříjemné, ale všichni členové divadelního týmu jsme se s tím srovnali. Například hra Tmavý obrázek je hodně naturalistická a temná. Ale například Šamrova čtverka – komedie s prvky stand-upu – tam jsme vtipně ztvárnili to, s čím se musí lidé vypořádat v partnerských vztazích. Je to taková koláž z nás všech.
Hrajete i standardní divadlo?
Nedávno jsme nazkoušeli hru Umčo (Obraz) od Yasminy Rezy, což je současná výborná a oceňovaná dramatička. Je to skvělá, kritikou dobře přijímaná zábavná hra, kterou přeložili do desítek jazyků. Naši fanoušci ale příliš nechápali, proč ji hrajeme. Zkrátka úplně nezapadá do konceptu.
Radek Petráš Artbar Druhý Pád
S iDokladem fakturují od roku: 2016
Využívaný tarif: Základní
Nejoblíbenější funkce: Mobilní aplikace, dohledávání údajů z ARES
Na který zážitek ze své práce nikdy nezapomenete?
Kultura je můj život, takže si toho vybavím opravdu hodně, ale dost mi to splývá. Nedávno jsme však s Na Stojáka slavili 15 let vzniku a měl jsem možnost bavit svým stand-upem 1 500 diváků v ostravské hale Gong. Dělat stand-up pro tolik lidí byl vážně nezapomenutelný zážitek. Na jeviště jsem šel jako v tranzu a teklo ze mě. Uvědomil jsem si tam ale, že mi mnohem víc vyhovují menší publika, kde je užší kontakt s divákem.
Na jakou hru byste diváky nalákal do divadla Druhý pád?
Určitě na Šamrovu čtverku, o které už jsem mluvil. Pak asi stand-up show SuperCharáda, které jsou skvělou kombinací hudby a mluveného slova na dané téma. Mám pocit, že každý díl je lepší než ten předcházející a to mi dělá radost. Navíc pořád rosteme a přibývají lidé. Například Karel Hynek, kolega z Na Stojáka, vystoupil v díle Homo Addictus a hned chtěl do dalšího dílu. I přesto, že herci u nás nemají nárok na honorář.
Co vás nejvíce odlišuje od klasických divadel?
Kromě komunity a našeho dramaturgického pojetí je to asi naše specialita – odchodné dobrovolné, které vybíráme místo vstupného. A také že tady tvoříme rodinu. Někteří se známe i 16 let. Vlastně to pro nás není práce ani koníček, ale život.
Je ArtBar spjatý s Druhým pádem, nebo jsou to dva oddělené projekty?
Divadlo je undergroundový punkový počin party přátel, které baví spolu být. ArtBar je podnikatelský projekt, který vznikl jako prostor právě pro naše divadlo, a který dává lidem práci. Vytvořili jsme platformu, kde se spojuje umění, různé kulturní akce a party na baru – ArtBar. Nikdy by ale nevznikl bez divadla. A ani jedno by nemohlo existovat bez komunity.
Podle vašeho webu jste „parta přátel, co se chová jako sněhová koule puštěná z kopce.” Funguje to v podnikání?
Říká se, že když podnikáte s kamarády, přijdete o peníze i o kamarády. Já věřím něčemu jinému. Sice jsme s Bohdanem Špondrem dva spolumajitelé a řídíme to, ale všichni se respektujeme a snažíme se naslouchat všem názorům. Já se na žádného z mých kolegů nedívám jako na podřízeného. Vnímám to tak, že jsme na jedné lodi a všichni máme své místo. Já držím kormidlo, někdo se musí starat o plachty a někdo holt umývá podlahu.
Zmínil jsi odchodné dobrovolné, jak tato myšlenka vznikla?
Chceme, aby měli nárok na kulturu i lidé, kteří na to nemají. A taky se pro plné hlediště hraje vždycky lépe, než když je tam pár volných míst. Ze začátku jsme někde v rohu nechali rozbitou kytaru, do které lidé mohli něco hodit, ale moc to nefungovalo. Začali jsme uvažovat o zpoplatnění.
Myšlenka, že kvalitu vystoupení posoudí sami diváci však nakonec zvítězila, akorát jsme rozbitou kytaru nahradili aktivní výzvou k dobrovolnému odchodnému po všech našich představeních. Diváky jsme si trochu vychovali a chápou, že s divadlem vznikají náklady. Někteří fanoušci se diví a říkají, že lidi budou lakomí. Ale nejsou, v současnosti vybereme okolo 100 korun na diváka. Na druhou stranu, kvůli tomu, že nemáme vstupné, nemůžeme žádat o dotace, protože jsme pro úřady těžko zařaditelní.
Kolik času vám zabere ArtBar Druhý Pád a kolik vaše další práce?
Před časem jsem trávil 70 % času tady, 20 % lektorstvím rétoriky a 10 % stand-upem. Ale začalo mě to požírat zaživa a konec byl v nedohlednu. Trpěl můj partnerský život, neměl jsem žádný čas pro sebe a málem jsem se v tom utopil. Teď už k tomu přistupuji jinak. Loď pluje sama a já s Bohdanem se střídáme v tom, kdo drží kurz a opravujeme díry, když do ní začne zatékat.
Jak vidíte budoucnost ArtBaru?
Moje vize je, aby ArtBar fungoval jako místo, ze kterého se lidé mohou dostat výš. Dokud tady lidé budou růst, od zvukaře přes dramaturga po provozní, tak je to super. ArtBar beru jako přístaviště, kde můžete na chvíli zakotvit a pak se odrazit dál. Teď máme například skvělého zvukaře Pítýho, který roste společně s ArtBarem od píky. Spousta našich barmanů si chce někdy v budoucnu otevřít svůj vlastní podnik, proto se je snažíme vzdělávat
a někdy je necháváme nahlédnout pod pokličku, jak fungujeme i ekonomicky.
Máte nějaké rady pro ty, kteří by se chtěli pustit do podobného projektu?
Ve chvíli, kdy spolupracujete s kamarády, je důležité si umět odpouštět a umět se vykašlat na některé věci. V obyčejném pracovním životě to jde jednoduše. Ale když s někým pracujete a zkoušíte 7 hodin, pak hrajete divadlo a nakonec jdete na pivo, tak je to někdy těžké.
Jak jste se dostal k iDokladu?
Doporučil mi ho kolega, majitel reklamní agentury, když jsme se spolu bavili o fakturaci. Do té doby jsem ji řešil přes Excel a bylo to dost marné. Zaplatil jsem si Základní tarif, zjistil jsem, že mi vyhovuje a stále s ním fakturuji.
Čeho si na iDokladu nejvíce ceníte?
Dohledávání klientů podle IČ nebo jména, stačí mi vědět jen jedno. Zbytek dohledám z ARESu, to je super. Navíc teď jsem byl ve Slovinsku, neměl jsem s sebou notebook, sjížděli jsme řeku a potřeboval jsem vyřídit pár dokladů. Takže jsem při přejíždění z jednoho bodu do druhého vystavil fakturu v neoprenu.
Kolega Bohdan se o finance stará ještě o trochu víc a ten oceňuje hlavně intuitivní ovládání a přehlednost. Vyzkoušel předtím asi 4 jiné služby a nikde nebyl spokojený. Je také rád, když iDoklad používá i druhá strana, protože když dostaneme fakturu, hned vidíme účet, variabilní symbol a IČ. Navíc se dá faktura proplatit přes mobil díky QR kódu. Cena iDokladu za tyhle služby je v podstatě zanedbatelná.
