Podnikatelé spravují v daňové evidenci své příjmy a výdaje. Díky tomu jim slouží jako podklad pro výpočet daně z příjmu. Vysvětlujeme, pro koho je daňová evidence výhodná, jak daňové i nedaňové příjmy a výdaje evidovat a jaké informace v evidenci neopomenout.
Evidence příjmu a výdajů je výhodná pro OSVČ s vysokými náklady, například když vyrábíte vlastní produkty nebo ve velkém prodáváte zboží. Vyplatí se ji vést i v případě, kdy patříte do skupiny 30% nebo 40% paušálních výdajů, ale v reálu máte výdaje vyšší.
Pokud uplatňujete paušální výdaje, stačí si vést pouze evidenci příjmů.
Daňová evidence je jednodušší než účetnictví a jako OSVČ si ji můžete vést sami, stačí vám tabulka v Excelu nebo jednoduchý software, například online fakturační program iDoklad nebo účetní software Money S3.
V evidenci shromažďujete veškeré příjmy a výdaje v hotovosti nebo pohyby na bankovním účtu, které mají daňový dopad – i proto se někdy používá pojem „cashová evidence“.
Částky musí být vedené v CZK, a pokud fakturujete v zahraniční měně (např. v EUR), řídíte se tím, na jaký účet vám peníze přijdou.
Pokud:
Evidenci ideálně doplňujte průběžně. Buď si na ni vyhraďte jeden den v měsíci nebo údaje zpracujte okamžitě, například jakmile vystavíte fakturu nebo ji dostanete proplacenou. Daňová evidence vám slouží i ke kontrole, jestli vám zákazníci vše zaplatili a jestli nic nedlužíte vy.
V daňové evidenci musíte evidovat daňové i nedaňové příjmy. Mezi daňové příjmy patří přijaté finance do pokladny nebo na bankovní účet, které zvyšují váš základ daně. Nejčastěji jde o přijaté tržby z prodeje produktů nebo služeb.
Mezi nedaňové příjmy spadají zejména úvěry, zápůjčky nebo když na účet vložíte hotovost z pokladny a opačně.
U každého příjmu evidujete základní informace:
Pro přijaté peníze v hotovosti vystavíte jako doklad o přijetí příjmový pokladní doklad a pro příjmy na účet výpis z bankovního účtu.
Pokud jste plátci DPH, zahrnete do daňových příjmů ceny bez daně a do nedaňových příjmů přijaté DPH od zákazníků. Pro lepší přehlednost čleňte v evidenci jednotlivé druhy daňových a nedaňových příjmů do samostatných sloupců, například takto:
TIP: Čtěte o jednoduchých programech pro daňovou evidenci, které vám usnadní práci i čas.
Mezi daňové výdaje patří například vyplacené mzdy, mzdové odvody nebo zaplacený materiál a služby, které souvisí s podnikáním.
Nedaňovými výdaji (tedy výdaji, které si z daně nelze odečíst) jsou poskytnuté zápůjčky, výběry pro vlastní potřebu, poskytnuté dary, zaplacené pojistné na veřejné zdravotní pojištění a sociální zabezpečení a další výdaje, které neslouží k dosahování daňových příjmů.
U výdajů evidujete stejné základní informace jako u příjmů.
Pokud jste plátci DPH, uvádíte do daňových výdajů ceny bez daně. DPH zaplacené dodavatelům nebo daň odvedená finančnímu úřadu spadají do nedaňových výdajů.
Kromě příjmů a výdajů shromažďujte v daňové evidenci také informace o svém majetku, zásobách, pohledávkách a závazcích.
U majetku uvádějte:
V evidenci zásob uvádějte informace o okamžiku a způsobu pořízení a vyřazení zásob, včetně jejich oceňování.
K poslednímu dni zdaňovacího období (31. prosince) proveďte u daňové evidence inventarizaci majetku a závazků. Zjistíte tak skutečný stav svého majetku, který porovnáte se záznamy v evidenci.
Porovnání skutečného a evidovaného stavu se nazývá inventarizace. Jejím výsledkem může být inventarizační rozdíl, přebytek nebo manko, o které případně musíte upravit základ daně z příjmů.
Zapojte se do naší mini akademie – pro začínající podnikatele je zdarma. Lektoři vás v krátkých videích provedou daněmi, fakturací či cenotvorbou a pomůžou vám vyhnout se nástrahám, které vás v začátcích mohou stát čas, nervy i peníze.